Malaysia (červen - červenec 2012)

25.06.2012
Tak už se nám to přiblížilo, celý poslední týden byl v jednom kole - vždycky to tak funguje, že nejvíc je toho potřeba stihnout před nějakým odjezdem. Ale už je to tady...

26.06.2012
Odjezd Pendolinem Svinov - Praha hl.n.9.50 - 13.00. Cesta v pohodě, na nádraží dáváme tašky do úschovny a podnikáme procházku po Praze. Vracíme se jedeme autobusem na letiště, v 19.05 je odlet do Frankfurtu.
Odbavení je "automatické" bezobslužné, dá se odbavit i přes webové stránky Lufthansy 23 hodiny před odletem.

27.06.2012
Z Frankfurtu odlétáme 22.15, mezipřistání je v Bangkoku. Cestou dostáváme 2x najíst, jinak podřimujeme - ubíhá to mnohem lépe než jsme čekali. V Bangkoku se mění posádka, musíme ven a přes tranzit. Od slečny nafasujeme žlutou cedulku s nápisem Transit a další nás posílá na D4. Stavíme se cestou na WC a hledáme D4, čísla jsou obráceně, D4 chybí, nikdo z personálu neví. Dorazíme až na konec chodby, tam je další slečna se žlutou cedulkou a posílá nás nahoru, tam už jsou směrovky nahusto a dorazíme do D4. Do KL nám zbývají necelé 2 hodiny letu. Ještě dostáváme jednou najíst a jsme na místě, časový posun je s naším letním časem +6 hodin, takže je po 6 odpoledne. Odbavení je pomalé - zdržují otisky prstů. V letištní hale jsme našli obchod s průvodci - kupujeme jednoho za rozumnou cenu, mapy jsou zadarmo. Venku zjišťujeme, že pro tašky jedeme vláčkem. Tašky už na nás čekaly, tak hurá ven.
Sháníme taxi - chce po nás 170 MYR, na informacích tvrdili, že stojí 75. Vracíme se pro lístek na levnější taxi - stojí 102. Cestou zjišťujeme, že je to hodina cesty po dálnici, kde taxi platí mýto. Je tady dávno tma jako v pytli, při dojezdu vidíme osvětlené mrakodrapy. Zastavujeme u hotelu, zvenku vypadá lépe než jsme čekali. Všechno funguje, pokoj vypadá už o něco hůř, ale pořád dost dobrý. Rychle ještě vybíháme ven nasát atmosféru a sníst první rýži s kuřetem.

28.06.2012
Včera nám portýr v hotelu poradil, ať neobjíždíme místní památky MHD, ale objednáme si "taxi-tour" - cena za 4 hodiny 140 MYR. Sotva jsme posnídali, hledal nás řidič (na snídani jsme dorazili poslední, většinu nám toho už snědli - bylo 15 minut do konce). Sesbírali jsme si věci a v 9.30 vyrazili.

Co asi vyfotit v KL?

První zastávka byla Petronas Towers (kde jinde :)), impozantní věž z nerezi a skla, kolem spousta podobných "věžáků", z bilboardu se směje Schumacher a nad recepcí visí jeho auto.
Přemisťujeme se na Chinese Temple, všude kolem plno skútrů a motorek, jezdí křížem, po chodníku, vůbec se nebojí. Oblíbená je bunda "čelem vzad" - proti větru. Chrám je na kopečku, je tady ticho a všechno je zlaté a usměvavé. Za chrámem je pidizahrádka s jezírkem, kde je víc želv než vody.

Želva na želvě

Další zastávka je královský palác - nikde žádný stín, hrozné vedro. U brány spousta turistů, čestná stráž na koních a kordón policistů - zrovna jsme trefili výjezd "honorace". Postupně vyjíždí asi 10 kolon o 4-6 autech, před nimi 1 krát VFR a pak několik ST - musí tady mít hromadu policejních motorek.
Další na řadě je buddhistická svatyně Batu Cave. Z dálky je vidět obrovská zlatá socha Murugana. Dole se dá najíst a koupit suvenýry. Široké schody vedou do jeskyně. Všude jsou holubi a opice, jsou drzé, vytahují odpadky z košů, dojídají a dopíjejí zbytky a všechno rozhazují. Vyštracháme se nahoru - obrovská jeskyně, procházíme se, fotíme, pak nakoukneme do Dark Cave - původní přírodní jeskyně s netopýry. Opice jsou čím dál drzejší, kradou japonským turistům celý balík sušenek. Vracíme se, necháváme se vysadit před obrovským obchoďákem, kde mají být cestovky. Jezdili jsme 4,5 hodiny, stálo nás to 150 MYR.
Hlavní úkol je sehnat letenky na Borneo, abychom mohli naplánovat další program. Letenka měla stát 1000 Kč, na internetu stála 10 tis. Kč, jdeme zjistit situaci. Letenka z Johor Bahru do Kuchingu stojí 415, z KL asi 450 s low cost Air Asia. Máme čas na kafe a na poradu - zavírají 17.30. Kafe mají super (Lavazza), na radu slečny v aerolinkách měníme zadání - místo do Kuchingu letíme do Kota Kinabalu, je to o něco dražší, ale po ostrově se nedá přejet autobusem a není tu železnice - přelet trvá 1,5 hodiny. Další pádný argument je, že v téhle oblasti je lepší koupání - takže 5.7. tam a 10.7. nazpátek.Bagáž se platí extra, slečna nám poradila, checkin jde přes internet, je pak zdarma. Zjistili jsme, kde je autobusák a vyrážíme sehnat jízdenky na zítřek. Šlo to hladce, odchytili nás u vchodu a máme lístky na 12.30 do Cameron Highlands, máme tady být ve 12.00, cesta trvá asi 3 hodiny. Vracíme se na hotel, je 19.30, zkouším sehnat ubytování v C.H., všechno je plné, poslední rezervace včera nebo před pár hodinami. Vypadává internet, jde to ztuha, nakonec mám bydlení v Kampar - asi 30 km od C.H., je to trochu dražší než tady v KL. Ještě procházka a pivo s sebou na pokoj (vedle chlaďáku je nápis, že pivo je pouze pro nemuslimské zákazníky - vida, jak to jde snadno řešit). Nemůžeme usnout, je skoro 1 ráno, ale u nás 7, ještě jsme si nezvykli.




29.06.2012
Nechce se nám vstávat, je 8.30, ale tělo má asi ještě noc. Snídáme (dnes jsme stihli i párečky a vajíčka :)), balíme a máme chvíli čas. Kontroluji přes mobil volné místo v tomhle hotelu na poslední 2 dny - je to dražší než to máme teď, při placení na recepci jsme zkoušeli rezervaci udělat osobně, ale bylo to ještě dražší - takže přes internet a co nejdříve.
Na autobusák je to to asi 20 minut pěšky, s taškou v tomhle teple jsme za chvíli mokří. Hned si nás odchytli, dostali jsme jízdenky místo lístků a vyrazili na nástupiště 14. Po skoro hodině čekání a ujišťování, že jsme správně, dorazil autobus. Ptám se řidiče, jestli můžeme vystoupit někde u Kamparu, není s ním moc řeč, posílá mě za nějakým cestujícím. Je to takový drobný chlapík, u nás bych ho tipoval na stylistu. Když mu vysvětlím o co jde, vyděsí se, jak daleko to chceme bydlet, prý je cesta na 3-4 hodiny, máme to risknout a jet do CH, prý tam určitě seženeme ubytování. Ruším po telefonu rezervaci - 1.den už zrušit nejde a rozjíždíme se. Autobus je je super, je tu spousta místa a chládek. První kus cesty je 6-proudá dálnice. Odpočívadla  všechno jako u nás (ale jiné). Krátká zastávka na WC a nákupy a po chvíli sjíždíme z dálnice a začínáme se kroutit do hor.
Auta - celkově jsou hodně hezká a zachovalá, jezdí tady dost drahých aut (BMW, Volvo, Audi), ale vedou asijská- Toyota, Hyundai a pak místní značky, které pořádně neznám - nejčastěji Proton, který vyrábí spoustu typů, pak auta která vypadají jako ty co známe, ale mají úplně jinou načnu a třeba nápis Powered by Peugeot. Celkově je doprava hustá, ale řidiči jsou v klidu. Nejlepší jsou motocyklisté, jsou všude, jezdí zleva, zprava, křížem, po chodníku a vůbec se nebojí, auta za nimi dojíždějí nadoraz, ale všechno funguje v pohodě a klidu.
Lidé - moc příjemní, usmívají se,  zdraví a vůbec to není kvůli turistům a případnému bakšiši. Neporovnatelné třeba s Egyptem, žádné žebrání nebo vnucování čehokoliv, jsou velmi slušní. Na muslimský stát je fajn, že všude pracují ženy. Nebývají ani tak zahalené, jestli v tom není ten hlavní rozdíl, proč ostatní "arabské" státy nefungují (pokud zrovna nemají to štěstí a neleží na nalezišti ropy nebo jiného nijak zaslouženého bohatství) tak dobře, možná by měli pustit ženské do práce.
Dorazili jsme do CH, po odbočení z dálnice jsme rychle pochopili, proč nás chlapík varoval - cesta se neuvěřitelně klikatí do hor, v zatáčkách se neminou 2 auta (proto se před zatáčkou troubí), našemu autobusu sejmul jeden zbrklý žebřiňák zrcátko. Vyhledávač ubytování neřešil tuhle klikatici a našel nám vzdušnou čarou nejbližší bydlení...

Domeček skoro jako v Alpách

Když přijíždíme na místo, chlapík nám ještě rychle píše do notýsku telefon na sebe - prý pro jistotu, kdybychom nemohli sehnat bydlení. Sotva vystoupíme, vrhne se na nás několik chlapíků s nabídkou bydlení. Jednoho vybíráme, hážeme věci do dodávky a jedeme. Je to jen kousek, room je s "attached bathroom", ale vypadá dost hrozně, je to poslední volný pokoj. Ptáme se chlapíka, jestli není něco lepšího, nakonec nás veze na druhou stranu městečka. Domek je mnohem hezčí, majitel chvíli listuje v sešitě a nabízí na 2 dny místnost bez koupelny nebo na 1 den s koupelnou, okukujeme obě, je to mnohem lepší, ale místnosti v patře jsou hezčí než v přízemí, kde je koupelna, po chvíli dáváme přednost koupelně a stěhujeme se. Jdu nás zapsat a majitel vítězoslavně hlásí, že má pro nás místnost v patře se sprchou, takže se stěhujeme do patra. Zapisuji nás - je to tady pestrá směsice, před námi učitel z Londýna, jinak Holanďané, Angličané, Francouzi atd.

V baru bylo fajn :)

Sprchujeme se a vyrážíme ještě navečer do města. Našli jsme bar, kde si dáváme kafe, já pivo a polívku (každá porce se vaří zvlášť na objednávku). Je tu zvláštní, krásná atmosféra horského střediska. 
Procházíme se ulicí a pak se vracíme "domů", na recepci objednáváme celodenní Adventure 2 na zítřek. Paní na recepci nám vysvětluje, že pokud chceme na Taman Negara, tak minimum je 3 dny a 2 noci, rychleji se to nedá stihnout, takže měníme plán a pojedeme rovnou na Perhentian Islands, kde můžeme zůstat do středy.





30.06.2012

V džungli to vypadalo jako v džungli

Adventure začíná v Jeepu, kam nastupujeme společně s Martinem - Slovákem, který v KL pracuje jako kondiční trenér fotbalové reprezentace a klukem z Tchaiwanu. Uvnitř už jsou 3 angličanky a 2 holky z Polska, tedy spíš polky, bydlí totiž 5 let v Londýně. Výprava začíná trekem v džungli - nabíráme místního průvodce a cestičkou vyrážíme do kopce. Jdeme asi tři čtvrtě hodiny, když slyšíme nějaký povyk. Žádní domorodci - bylo to místo, kde se prudkým svahem schází do koryta potoka a pak dále pěšinkou do džungle. Ve svahu klouzaly 2 čínské babky, které měly zjevně strach a průvodce měl s nimi dost práce. Dál jsme šli už docela hustým porostem mezi spoustou bambusů - o jeden si náš průvodce ošklivě rozsekl hlavu. Cestou okukujeme kytky, motýlky, u vodopádu je pauza. Pak ještě chvíli pokračujeme až dorazíme na jakousi skoro mýtinu, tady končíme - je tady místo, kde kvetou obrovské kytky - rafflesie. Jedna zrovna kvete, všichni se u ní fotí.

Rafflesie

Vyrážíme zpět, jde mnohem líp - teď je to z kopce. Stejně jsme kompletně promočení, není moc horko, ale hrozné vlhko. Vracíme se dolů do vesnice, kde zkoušíme foukačku. Průvodce jiné skupiny, se kterou jsme se tady sešli, slibuje, že kdo trefí černý střed terče, má tady 3 dny pobytu zdarma. Všichni to zkouší, jsem na řadě skoro poslední, trefuji střed, průvodce promptně doplňuje nabídku - pobyt, ale bez jídla a pití :). Jdeme vesnicí k autu, fotíme se s místními domorodci, s každou další fotkou přibíhají další a další děti. Necháváme jim drobné, čímž málem způsobujeme konflikt.

Focení je místní oblíbená činnost :)

Pokračujeme dál - zastavujeme na oběd a pak hurá na čajové plantáže. Doprava kolabuje, náš řidič jede, když to jde, klidně v protisměru. Na plantáže dorážíme těsně před zavřením. Linky už jsou vypnuté, ale průvodce nás ještě provedl Krásná krajina, kopečky celé kadeřavé čajovými keříky.

A všude samý čaj

Zbývají nám poslední 2 místa dnešního výletu - motýlí farma a jahody. Zase se vlečeme dopravní zácpou. Motýlí farma je (překvapivě) plná motýlů, vůbec se nebojí, dají se chytit do ruky. Jsou tu i různé ještěrky, štíři a taky kudlanka - je to potvora mnohem větší než jsem čekal.
Zběžně nahlédneme na jahody, nic zvláštního, kromě množství a vracíme se autem zpět. Jde to ztuha, v dalším městě zjišťuje proč - o víkendech je přímo na silnici trh, který totálně zabrzdí dopravu. Řidič nadává na vládu, prý už 5 let slibuje parkoviště, které by to vyřešilo (asi jsou ty vlády všude stejné).
Vracíme se domů, paní domácí nám zajistila cestu na P.I., sprchujeme se a vyrážíme do města. Cestou zpátky z výlety jsme zahlídli Starbucks,je tady i v džungli, takže si dáváme dobré espreso a potkáváme znova čínské babky z treku a našeho Tchaiwance, který hledá bydlení, protože u nás byl jen na 1 den. Rychle ještě na internetu hledáme ubytování na P.I. a vracíme se zpět, jdeme spát.

01.07.2012
Vstáváme dřív - v 8 máme odvoz, balíme se a jdeme snídat. Funguje to skvěle, v kuchyni jsou 2 holky, musíš napsat na papírek podle seznamu, co chceš a do 5 minut je to hotovo. Dodávka přijíždí přesně, je fajn - kožené polohovatelné sedačky, což se na těch 5 hodin cesty bude hodit. Uvnitř jsou už 3 Kanaďanky - holky vysokoškolačky, 2 mají po škole, tak si tak cestují (jedna asi 4 měsíce), potkaly se náhodou a teď chvíli jezdí spolu. Chválí Laos, byly už v Thajsku a ještě tady budou nějakou dobu. Cesta je dost drncavá, ale v 13.00 jsme v přístavu. V kanceláři si hned domlouváme noční autobus ve středu do KL. Musíme se vrátit lodí v 16.00, abychom si vyzvedli jízdenky do 17.00 v kanceláři a autobus jede někdy 20.00-20.30, měl by být někdy v 6 ráno v KL.


Zvětšit mapu
Na molu nás organizují podle místa ubytování do loděk, vedle vyplouvají dřív, všichni mají na sobě vesty. Náš lodník jen hlásí - kdo chce, ať si vezme vestu a vyrážíme. Brzy pochopíme, proč je tahle loď "Fast Boat". Dva velké motory Yamaha 200 zabraly, příď se zvedla a kolem na všechny strany stříká voda. Všechny holky na palubě měly po 5 minutách stejný účes :).

Sem se dá jen přebrodit

Loďka postupně vysazuje pasažéry v jejich destinacích. Pár z Polska je ubytován v malé zátoce, kde není  ani molo a vyskakují s báglama v ruce rovnou do vody. Vypadá to tady, jako na kýčovité pohlednici. Spolu s 2 Číňankami dorážíme na náš Perhentian Island Resort. Vystupujeme a jdeme na recepci (přerušil jsem psaní, kolem se prochází ještěrka, má s ocasem tak půl metru). Na recepci máme problém, holky nemůžou najít naši rezervaci. Je tady horko, čekáme a potíme se. Dostali jsme aspoň studený welcome drink. Nakonec přichází šéf, vše se vyjasnilo, dostáváme pokoj (spíše chatku) a můžeme se nastěhovat.

Chatička

Večer vyrážíme ven zjistit, kde by se dalo něco sníst, dáváme na radu Angličana z potápěčského centra a nejdeme do naší restaurace, ale až za molo, kde je několik dalších. Dáváme si čínskou rýži a pizzu, něco k pití, to vše za 37 MYR, je to tady levnější než v naší restauraci v resortu. Už od KL nemůžu nikde dobít notebook, zástrčka mi seděla jen v hotelu v KL a do adaptéru ji nemůžu strčit - je 3-kolíková a adaptér je jen na 2, proto má 2 žebra, aby tam nešla 3-kolíková zástrčka zasunout. Zkouším to nůžkami na nehty a po chvíli upravuji adaptér a ono to doopravdy funguje. Tak hurá dobít noťas a stáhnout fotky z foťáku. Mezitím přestal fungovat internet, jsem připojený, ale nejede. Asi budeme muset vyrazit zítra na recepci, alespoň jsem stáhnul všechny fotky.


02.07.2012

Písek, moře, málo lidí

Vstáváme, je 8.30 a venku kupodivu zatím není horko - slunce se teprve škrábe nad kopec, ale po chvíli je už zase vedro. Snídaně je O.K., jen kafe nic moc. Takže dnes volný den, jdeme pěšky až za výběžek, zjišťujeme, že naše pláž je nejhezčí, jsme v malém zálivu, voda je neuvěřitelně čistá se spoustou ryb a korálů a TEPLÁ! Žádné vlny, jen tak to člověka příjemně hladí. Nevím, jestli jsem někdy byl v tak teplé vodě (nepočítám vanu a minerálky).

Džungli zatlačili jen za plot

Na ostrov se všechno vozí na člunech (větší loď se sem nedostane), dokonce i odpadky odsud vozí ve člunech na pevninu. Tak si tu teď ležím pod kokosovou palmou a píšu zápisky za poslední dny. Je tady krásně, jemňoučký písek, sluníčko a málo lidí, když se rozhlídnu, tak pár lidí je na člunech  možná 10 jich je v moři a nějakých 15-20 na lehátkách nebo na pláži, je tu klid. Pár metrů za námi je vysoký plechový plot a za ním už je opravdová džungle, je jen vidět, jak se všechno to rostlinstvo tlačí až na plot a přes něj.
Celý den proběhl v klidu, jen večer trochu pracovního poplachu z domova - díky časovému posunu až večer. Vyrazili jsme navečer do restaurace - je tam lepší připojení na internet. Cestou jsme předali dobrou radu a posíláme do restaurací za molem i ajťáka ze Saudské Arábie, který je tady se ženou a mimčem. Studuje tady, prý je to tady pro něj lepší. Sedíme v restauraci, připojení na internet funguje střídavě - teď je to počasím. Večer se rozjel internet i u nás na pokoji.

03.07.2012

Vodáci z nás nebudou...

Další klidný den, jen si vyzvedáváme prádlo, potvrzujeme loďku na zítřek 16.00 a domlouváme, že do odjezdu můžeme nechat bágly na recepci. Do toho občas zprávy z domova - řeší se práce, je to složitější, všichni se postupně střídají na dovolených.

Od pevniny se blíží bouře

Půjčili jsme si na hodinu loďku a projeli se po okolí a k protějšímu ostrovu, no vodáci z nás nebudou. Voda je krásně teplá a čistá, když stojím blíž korálů a chvíli se nehýbám, jedna rybka si zkusí do mě kousnout, trochu to štíplo a mám 2 malé škrábance na noze - ještěže nebyla ta rybka větší.
Večer jsme seděli zase v Coral View u oblíbené Chinese Fried Rice, když se od pevniny přihnal déšť.

04.07.2012
Vydatně pršelo i v noci, když jsme ráno vstali, bylo mokro a na moři byly poprvé vlny. Bylo spíš pod mrakem, i když pořád teplo. Sbalili jsme věci a už jen tak posedávali - dali jsme si poslední rýži a čekali na naši loď v 16.00. Přijela přesně, pak následovalo několik zastávek, kdy jsme nabrali další cestující. Bylo narváno, 2 místní se drželi střechy a seděli na motorech. Dorážíme do přístavu a spěcháme pro lístky na autobus - paní na nás čeká, takže teď jen počkat do 20.30, kdy nám jede autobus.

Čekání v přístavu

Najednou přichází opravdová průtrž, všechno okolo se schovává pod pevnější střechy, altánky nejsou k ničemu. Teď se ukazuje, proč jsou tady tak populární plastové židle. Po cestách a chodnících tečou potůčky. Nám je to zatím jedno, čekáme pod střechou. Déšť polevuje, všechno kolem se už pomalu zavírá, poslední lodě z ostrovů a na ostrovy odjely, takže všechno v přístavu už dnes končí. Stmívá se, dorazili 4 kluci rybařit. Už se pomalu blíží 8 hodina, přijíždí chlapík na motorce a ptá se, jestli jedeme do KL, že už tam máme
autobus. Rychle se balíme a mírným deštíkem klušeme na "autobusák". Autobus tam je, ale není náš. Kolem zastávky je ještě relativně živo, tady zůstaly restaurace na rozdíl od přístavu otevřené. Postupně se sjíždí 5 luxusních autobusů, hledáme náš. Nastupujeme do patra a zjišťujeme, že řidič si plete autobus s chlaďákem. Vyrážíme, stojíme ještě asi 2x, kdy nabíráme další pasažéry. Třikrát u řidiče intervenujeme za zvýšení teploty, ale je to marné, po chvíli se teplota vždy vrátí na 18 °C.

05.07.2012
Zmrzlí dorážíme kolem 6 ráno do KL. Odchytává nás taxikář, říká, že kromě China Townu je teď všechno zavřené a jednodušší máme čekat na letišti. Chce za odvoz 120 MYR, zdá se nám to moc, slevuje na 100, míň nechce, protože je to daleko a on nesmí zpátky nabrat pasažéra. Dorážíme LCC Terminal, odsud lítají vnitrostátní linky + Indočína, Filipíny, Indonésie. Valíme oči, jaký je tady cvrkot. Usazujeme se v Starbucks a probouzíme k životu kávou. Je tady připojení a zásuvka, takže aspoň procházíme fotky a nabijeme noťas. Čekání je docela dlouhé. Koukáme, co tady mají, Všude (auta, letadla, autobusy, obchody) mají ve zvyku pustit klimu na plný kotel, takže člověk, sotva projde dveřmi, dostane facku. Prohlížíme si knihy, až tady mají opravdu hezké průvodce Malajsií. S předstihem zkouším, jak funguje náš kód na boarding pass, který mám stažený v mobilu, když jsme se checkovali ještě na P.I. Vůbec to nefunguje, posílají si mě sem tam. Nakonec zjišťuji, že mám hotový boarding pass, který stačí vytisknout. Konečně najdu místo, kde mi ho za 6 MYR vytisknou. Dorazit sem na poslední chvíli, tak to nestíháme.
V letadle cestuje už jen málo cizinců. Vedle nás si přesedá kluk z Austrálie - přesněji z Tasmánie (prý je tam dost zima). Právě přiletěl a bude tady asi měsíc. Za 1 a půl hoďky přistáváme v Kota Kinabalu. Malé letiště blízko města, je to fajn - taxík stojí jen 30 MYR. 
Hotel je nejlepší ze všech, kde jsme zatím byli a přitom nás 5 nocí stojí necelých 700 MYR - a to tady mají zásuvky, do kterých sedí všechny naše nabíječky :)! Přímo v hale má pultík cestovka, takže ráno můžeme řešit výlety. Večer vyrážíme hledat lékárnu - mražák v autobuse se projevil oparem u hezčí poloviny výpravy. Posílají nás do obchodního centra, které je nedaleko. Je už 9 večer, ale dost obchodů má otevřeno. V drogerii mají spoustu lékárenských věcí, ale nic na opary. Nacházíme aspoň samoobsluhu, kupujeme něco k jídlu, mají i pivo a vracíme se dospat tu cestu.

06.07.2012
Vstáváme pozdě, naštěstí je tady snídaně od 6.30 do 10.30. Snídaně je tady zatím asi "nejevropštější". Hned po ní jdeme do cestovky - domlouváme trek na Mt.Kinabalu - musí pro nás ověřit volná místa - jdeme tedy do města a pak se máme zastavit. Tak tedy vyrážíme hledat lékárnu a pro nějaké oblečení na hory. Jdeme podél hlavní ulice centrem města. Jsou tady mraky různých jídelen a obchodů s elektrem, mobily a oblečením. V každém sportu je hlavně zastoupen badminton a fotbal. Vede Yonex a Li Ning. Fotím se u plakátu s Li Chong Weiem a Gadem.

Já, Lee Chong Wei, Gade a domorodec

Je tady spousta prodejen aut - hlavně Proton . Našli jsme lékárnu,mají nějakou mast - je sice na předpis, ale to vyřídí hned v lékárně. Pokračujeme v hledání oblečení na hory - tohle tady není běžný sortiment. Dorazili jsme do velkého obchoďáku - částečně je v rekonstrukci, ale je veliký. Najít teplejší oblečení není legrace, nakonec nacházíme obchod specializovaný na outdoor, kde jsou jen značkové věci za dost vysoké ceny. Postupně ale najdeme co je třeba a dáváme si dost dobré kafe v Cofee Bean and Tea Leaf. Úkol splněn, takže se procházkou vracíme na hotel odložit věci a zjistit situaci v cestovce. Dorážíme do cestovky a zjišťujeme špatné zprávy - trek je až do 11.7 vyprodaný a my letíme zpátky 10.7. Zkoušíme různé varianty, ale nic. Voláme ještě do agentury, kterou jsme viděli v obchoďáku,ale výsledek je stejný. Vzdáváme to a zkoušíme jinou cestu - jdeme do kanceláře Info Malaysia, tam nám ochotně obvolávají agentury, ale je pozdě (17.00) a už nic nezjistíme. Posílají nás na druhý konec města, kde je nejvíc agentur, budou tam ráno od 8 hodin, máme to zkusit tam.

Tady parkují jachty

Tím jsme skončili, tak jdem okouknout město - vidíme muzeum, mešitu a končíme v golfovém resortu u přístavu s jachtami. Vracíme se na hotel, cestou se zastavujeme v sámošce Seven - malá, čistá. Tak zítra uvidíme.
Večer ještě projíždím na internetu informace k Mt.Kinabalu - nic povzbudivého, všichni nadávají na to, že je to předražené, a že je to mafie, která si mezi sebou přihrává. Pod tímhle dojmem to vzdávám, nemá cenu strávit další půlden chozením po agenturách, když je výsledek vlastně předem jasný.

07.07.2012
Ráno po snídani domlouváme výlety - dnes domorodá vesnice (něco jako skanzen) Mari Mari (Pojď, Pojď), zítra ostrovy a v pondělí Park Mt.Kinabalu. Jdeme vyměnit peníze, asi vzhledem k tomu, že je sobota, je všude plno lidí. U hotelu už nás čeká odvoz, jedeme jen my 2. Vyjíždíme z města a po chvíli odbočujeme do hor. Hustý provoz rázem zmizel a jsme na cestě sami.

Zkuste uvařit

Soubor písní a tanců :)

Přijíždíme na místo, postupně se nás sjíždí více. Program je hezký, procházíme 5 chýší různých kmenů Sabahu a všude ukazují tradiční způsoby vaření, rozdělávání ohně aj. Ve finále dostáváme najíst - moc dobré! U stolu sedíme s párem z Zürichu. Vracíme se na hotel, prší...


08.07.2012
Vstáváme brzy, venku je pod mrakem. Uvažujeme, že prohodíme akce - dnes raději Mt.Kinabalu Park. Od 8 by měli být na recepci z cestovky. Slečna je tam už dříve, ochotně telefonuje na všechny strany a pak hlásí, že můžeme 8.30 vyrazit. Rychle snídáme a zjišťujeme, že pro nás vypravili zvlášť dodávku s průvodcem. Je to příjemný chlapík, dovídáme se kupu zajímavostí - mj. naftu a benzín dotuje stát, takže místo 2,60 stojí nafta 1,80 a benzín 1,60. Auta za to mají drahá, platy nízké. Jinak jsou ale všichni příjemní, usměvaví, vůbec ne jako našinci.

Mt.Kinabalu - pořád v mracích

Cestou zastavujeme na výhledu na Mt.Kinabalu, je v mracích, vrcholek není vidět. Jsme ve vesničce, kde je tržnice (napůl zavřená, je neděle, všichni jsou v kostele na mši - Saravak a Sabah jsou převážně křesťanské), prodávají suvenýry, ale hlavně hromady ovoce a zeleniny, pěstují tady hlavně ananasy a banány (a to jsme ve větší nadmořské výšce, než je Lysá Hora).

Místní lázně

Prvním cílem jsou horké prameny - jsou tam přímo venku lázně - malé bazénky ve stráni se spoustou místních obyvatel, naložených ve vodě.

No mosty nebyly nízko a nebyly krátké

Pokračujeme na Canopy Walkway - skládá se z 5 visutých mostů v korunách stromů, poslední je nejdelší a hodně vysoko. Všechno se tady staví ručně, nesmí sem technika. Scházíme dolů, koukáme na liány a ratan - je to takový plevel, větve mají i přes 100 metrů!! Zajímavé je, že
ho dodnes používají k fyzickým trestům - u soudu i na školách. Pak zastavujeme u malého vodopádu a vracíme se. Ve vesnici máme běd - skvělý! Vracíme se do parku Mt.Kinabalu - vstup je 1500 mnm, je tady 19,5 °C a jsme v mracích, okukujeme trasu Climbathlonu a plánujeme návrat a pokoření vrcholu, který se nám tentokrát vyhnul. Vracíme se do K.K., prší, uvidíme co zítra.
Další poznatky - když prší, tak většinou odpoledne nebo k večeru. Teplota na vrcholu Mt.Kinabalu je 0-5 s.C, u ubytoven, kde se nocuje 2-8 °C  dole v parku 20 °C. Příště s sebou čelovky. Dole v parku se dá leccos koupit - bundy, čepice, rukavice, čelovky - nespoléhal bych na velikosti, všechno je tady menší.

09.07.2012
Počasí ráno vypadá líp, vyrážíme na ostrovy. První je Sapi, je hezký, ale je tady víc lidí než bylo na P.I. a tudíž větší nepořádek.

Dopravní značení na pláži

V poledne se přemisťujeme na Manukan, ten je větší. Je tu i resort, restaurace. Přitáhly mraky a sluníčko už tak nepálí. Potkáváme tady první Čechy na Borneu. Na Sapi zkouším šnorchlovat - jsou tu rybičky, ale P.I. bylo hezčí, maska moc netěsní, po chvíli to vzdávám. Nakonec se nám ta výměna termínů povedla, dnes nám počasí vyšlo.

10.07.2012
Ráno kontrolujeme check-out a domlouváme s cestovkou výlet na Wild Life. Jedeme ráno, abychom stihli odlet. W.L. je taková naše ZOO, jenže tady mají místní zvířata. Na závěr mají velkou šou zvířat v amfiteátru - orangutan Mauglí je moc šikovný.

Mauglí

Vracíme se do K.K., cestou kupujeme suvenýry - místní kafe, čokoládu. V městě vyměňujeme peníze, dáváme si kafe a vyrážíme na letiště. Všechno tady běží hodně rychle. Venku se spouští liják...
Čekáme, hlášení o zpoždění kvůli počasí, pak další. Při čekání na letišti se k nám přihlásil chlapík, který nám kontakt, až příště budeme v K.L., měl spoustu tipů na výlety. které ještě nejsou tak turisticky profláknuté. Nakonec trvá čekání 2 hodiny, a to jsme dostali náhradní letadlo. V K.L. jsme místo v 9 večer až po 1 ráno. Chvíle dohadování s taxikáři, kteří po půlnoci chtějí 50% navíc, nakonec jedeme za 120 MYR. Ve 3 hodiny jsme v posteli.

11.07.2012

Shora jsou ty mrakodrapy menší

Ráno jdeme na snídani a vracíme se na pokoj, venku prší a my máme za sebou krátkou noc. Odpoledne vyrážíme do města. Je po dešti a docela příjemně na procházku. U vedlejšího hotelu potkáváme taxikáře. Radí nám, co je v okolí, rozhodujeme se, že vzhledem k času půjdeme jen pěšky na KL Tower.
Domlouváme s ním odvoz na zítřek - chce za cestu na letiště jen 80 MYR. Pomalu procházíme městem, směr řídíme jen podle věže. Cestou dáváme kafe a bagetu. Jsme pod kopečkem, kde narážíme na Shuttle Bus, který jezdí zdarma nahoru.

Samé jídlo...

Vyjíždíme k věži, kde je už spousta organizátorů. Kupujeme se jen lístek na věž a vyjíždíme nahoru. Rozhled je nádherný, je vidět až hory v dálce a mrakodrapy rozsypané po městě. Je vidět i královský palác a náš hotel. Nahoře je plno obchodů se suvenýry, jedeme dolů a zastavujeme se v kině, kde promítají film o stavbě věže. Pak vycházíme ven a zrovna nám jede Shuttle Bus dolů. Vracíme se městem, ale jinou cestou. Procházíme uličkou, kde jsou po obou stranách samé čínské restaurace, jsou jich desítky, možná stovky. Před nimi postávají s jídelními lístky náhončí a loví zákazníky. Není mi jasné, jak se jich může uživit tolik na jednom místě.

12.07.2012
Poslední den. Na recepci si tiskneme Boarding Pass a jízdenku na Pendolino. Balíme se, věci necháváme na recepci a Alfred (taxikář ze včerejška) nás veze do Water Parku. Dnes je skoro prázdný, plno prý bývá o víkendu. Tak se čvachtáme a užíváme sluníčko, které dnes dost peče.

Odpoledne nás Alfred naloží, cestou z recepce vyzvedáváme bágly a hurá na letiště. Na letišti stihneme něco sníst a kafe, trochu okouknout suvenýry a letíme.

13.07.2012
Cesta probíhá v pohodě, ve Frankfurtu jsme už skoro doma. Do Prahy je to coby dup, z letiště autobusem na Hlavní nádraží a Pendolinem do Ostravy.
Najednou jsme zpátky a je to zvláštní pocit, když si uvědomím, že ještě včera jsme byli málem na opačném konci světa. Svět je dnes malý...


P.S.
Než jsme vyrazili, slyšel jsem a četl na Malajsii samou chválu, ale bral jsem to s rezervou. Musím říct, že mi to nakonec přišlo lepší než to popisovali. Je to krásná země, jsou tam milí lidé, je tam pro nás lacino a taky je tam bezpečno. Najíst se můžete všude, je to dobré a laciné :).
Dá se klidně vyrazit naslepo a řešit všechno až tady, ale pokud má člověk jasný plán, a ví kde bude kde nocovat a kam cestovat dá se dost ušetřit na ubytování a na letenkách. Vzhledem k tomu, že jsme nestihli navštívit  všechno, co bychom rádi, myslím, že jsme tam nebyli naposled.